Ocas, který pomáhá při každém skoku

Veverčí ocas není jen ozdobou, díky níž zvíře vypadá tak roztomile. Při pohybu mezi větvemi pomáhá udržovat rovnováhu a při skocích slouží jako důležitá opora při změně směru. V chladném počasí si ho veverka může přitisknout k tělu jako teplou pokrývku. Na obrázku proto stojí za to věnovat mu zvláštní pozornost: dlouhé chlupy lze vybarvit krátkými tahy, které naznačí jejich nadýchanost. Veverka obecná navíc nemusí mít po celý rok stejný vzhled. Její srst se mění podle ročního období a může mít odstíny od rezavé přes hnědou až po tmavší šedou; světlé bříško vytváří pěkný kontrast. Při kresbě lze zvýraznit také malé štětičky na uších, které jsou u veverky obecné v zimním období nápadnější. Nemusí být dokonale pravidelné – právě drobné rozdíly dodají zvířeti přirozenější vzhled.

Co si veverka schovává na horší časy?

Podzim je pro veverku rušným obdobím. Vyhledává semena, oříšky a další potravu a část zásob ukrývá na různých místech, aby se k nim mohla vrátit později. Nejde o jednu spižírnu – potravu rozděluje do mnoha skrýší. Některé zásoby však zůstanou zapomenuté a semena mohou na jaře vyklíčit. Veverka tak někdy nevědomky pomáhá šířit nové rostliny a stromy. Při tvoření lze tuto činnost proměnit v malý příběh: dítě může nakreslit, kam si zvířátko schovalo svůj poklad a co by mohlo na stejném místě vyrůst.

Detaily, které mohou lesní scénu oživit:

• Šiška: přidejte jednotlivé šupiny a několik uvolněných semínek pod stromem.

• Dutina v kmeni: vytvořte tmavší vnitřek a okraj vystelte mechem nebo suchým listím.

• Lesní podrost: doplňte kapradiny, houby, větvičky a spadané listí.

• Zásoby: vedle veverky rozmístěte žaludy, lískové oříšky a bukvice.

Veverky zůstávají aktivní i v zimě, takže není správné představovat si je jako zvířata, která celou zimu prospí. Za nepříznivého počasí mohou odpočívat ve svém hnízdě, ale v příhodných chvílích znovu vyrážejí hledat potravu. Hnízdo si staví vysoko ve větvích z větviček a měkkého rostlinného materiálu, případně využívají dutiny stromů. Až bude obrázek hotový, zkuste se na něj podívat jako na malý lesní příběh: kde veverka právě je, co hledá a kam se vydá dál? Takové otázky mohou z obyčejného vybarvování udělat pozorné objevování přírody.